Černí baroni V.
Černí baroni V.
Příslušníci PTP byli jedněmi z prvních masových objetí totalitního komunistického režimu. Nikdo o nich nevěděl, neměli žádná práva a žádnou naději. Byli nesporně určeni k likvidaci. A přece to nabyli oficiální vězni a odsouzení.
Nejlevnější pracovní síla, jen nad branami je jich táborů nebyl nápis „Arbeit macht frei“, ale „Sloužíme lidu“. Myslím, že není sporu o tom, který z nich by tam byl vhodnější. 1) Vždyť mnozí z PTP byli také osvobozeni prací, přesně podle představ tehdejší moci. Ano, práce je osvobodila od života a nikdy se již živí nevrátili. Ti, kteří přežili, nemohli pak již nikdy dělat to, co by dělali rádi. Jejich výdělky mohly být jen minimální, nikdo se nezajímal, jestli přežili ve zdraví nebo ne 2), nikdo jim nedával náhradu tří nebo pěti měsíčních platů, když byli vyhazováni z práce. Nikdo se nestaral o jejich rekvalifikaci, jak se toho všeho dožadují dnes ti, kteří toto měli na svědomí a jejich následovníci. Co kdybyste dnes, vy, soudruzi Husáku, Jakeši, Adamče, Mohorito a všichni vám podobní, co kdybyste šli „dobrovolně“ dobývat „černé zlato“?
Dovoluji si pochybovat o tom, že by někdo z těch, kdo prožili a přežili převýchovu u PTP pobíral např. důchod ve výši 3 800,-Kč. Proč také, vždyť to byli přece jen pé-té-páci. Nepochybuji o tom, že naši tehdejší hlídači, ať již v civilu nebo v důstojnických uniformách, ve zdraví užili nedostatkových motocyklů, které dostávali jako odměny. Dostatečně se zotavili za své „namáhavé služby“ při převýchově nespolehlivých a při ochraně „výdobytků dělnické třídy“ a to již v přepychových vojenských zotavovnách nebo i v zahraničí za „zaslouženě“ vysoké důchody.
A co jsme vlastně byli my, vězňové? Pouze a jen jsme plnili tu nejčestnější povinnost v tom nejčestnějším povolání. Příliš mnoho cti najednou.
Naše armáda po celá desetiletí o těchto záležitostech cudně mlčí a nehlásí se k této skvrně na husitské pavéze. Armáda mlčí 3), jakoby s nimi neměla nic společného, jako bychom nenosili zelené uniformy s černými výložkami. Ale protože i bývalí pé-té-pák je z armády jednou „slavnostně“ propuštěn, zřejmě k ní přece jen patří. Jak je to tedy s námi, odepsanými, pane vrchní veliteli československé armády? Jsme zapomenuti? 4) Právem, či neprávem? A kdo vlastně vůbec? Existovali jsme vůbec někdy…?
Miloň Daněk
Příslušník bývalých PTP 62 Dolní Suchá
LI©FORUM 25/1990
-----------------------------
INFORMAČNÍ BULETIN KOORDINAČNÍHO CENTRA OF
1) O vhodnosti nápisu nad branami táborů bych dodal jen toto, soudruzi nemohli použít onen „Arbeit mact frei“ a tak jej umně nahradili příhodným armádě „Sloužíme lidu“.
2) Dodnes se nedočkali spravedlnosti, o které se ve sdělovacích prostředcích hovoří včetně náhrad za zdraví jim způsobené záměrným zacházením s cílem likvidace.
3) Ne, armáda nemlčí! Armáda čeká, až poslední z vězňů zemře a zavře se voda nad touto ostudou celého národa.
4) Zapomenuti ne, jen dodnes je zde snaha o vymazání, překroucení a zkreslení této smutné historie.
